|
||||||
|
Gödel, K.(1896 Brno – 1978 Princeton)
je pokládán za největšího logika 20. století. Jeho slavné výsledky z třicátých let udělaly konec iluzím o možnostech úplné formalizace našeho vědění. Od čtyřicátých let se Gödel věnoval téměř výhradně filosofii, avšak až na dvě výjimky nic z toho nepublikoval. Teprve po jeho smrti se v pozůstalosti nalezlo několik zásadních filosofických esejů, které vrhají nové a nečekané světlo na vývoj Gödelova myšlení, na jeho platonismus, na jeho vztah k Vídeňskému kroužku a k fenomenologii.
V této knize jsou obsaženy překlady všech Gödelových publikovaných i nepublikovaných filosofických esejů týkajících se logiky a jazyka: od nepublikovné přednášky o nejslavnějším Gödelově objevu, přes americké přednášky o stavu bádání v základech matematiky a logiky, esej o Russellově logice, o Cantorově problému kontinua, odpověď Carnapovi, že matematika není syntaxí jazyka, až k poslednímu dochovanému rukopisu, v němž nachází východisko z krize základů matematiky a logiky v Husserlově fenomenologii.
|
|||||